>>tlačenka

Festival kulinářských obludností pokračuje bohužel i tento týden. Rád bych psal o příjemných věcech, ze kterých se můj den skládá. Ale pak by celý blog byl zábavný asi jako Nedělní škola. Ve společnosti mám pověst tichého, slušného a pracovitého mladého muže. Sami musíte uznat, že horší urážky promne není. Nezbývá mi nic jiného, než všechny urážky lehce oplatit.

Němci mají rádi sůl a stejně jak při milostných radovánkách, tak i při vaření mají rádi extrémy. Což, když nad tím přemýšlím, použití soli v obou uvedených činnostech extrémní zážitek zaručí celkem spolehlivě. Chlorid sodný je jednou z chemických sloučenin nezbytných pro život. Dokonce i obyčejná voda, zbavená soli, se stává životu nebezpečná. Naštěstí většina potravin obsahuje dostatečné množství soli a denní příjem šesti gramů je plně postačující. Podle toho bych po měsíci v Německu nemusel solit asi dvacet let. Já vím, není to slušné kritizovat cizí kuchyni. Navíc když čas od času obdržíte pozvání na oběd či večeri, bylo by neslušné odmítnout a vyjadřovat se o jídle jinak než pozitivně. Už jsem se přenesl přes i přes neustálý výskyt instatních omáček, zálivek, kořenících přípravků či práškovývh dressingů a podobných laskomin. Ale následné dosolování již jednou slaných potravin, to je pecka. Je průšvih, když jídlo neosolíte, je průšvih když ho přesotíte ale rozhodně po večeři nemusí sůl samovolně krystalizovat na pokožce. Rovněž zvýšení krevního tlaku na 190/130 nepatří do kolonky Zdravý životní styl. Poměrně dlouho jsem se pídil po původu zlozvyku dosolovat osolené instantní potraviny. Zeptat se hostitelů, proč jídlo přesolili, by nebylo vhodné. Literatura selhala také. Nakonec zakročila náhoda a návštěva supermarketu Lidl. U vchodu se na mě zubila papírová silueta v životní velikosti se jménem Kolja Kleeberg. V pravé ruce maketu kuchyńského nože, ze zástěry držák na letáky a v levé ruce talíř s nápisem „Ab an den Grill“. V překladu to znamená „ Na grillu“. Po prolistování letáku s recepty a shlédnutí několika videí jsem dospěl k tomu, že pokud by si Kolja s někým rozuměl, byl by to Jiří Babica. Cirkus kulinářských obludností a perverzností má svého principála i v Německu. Vařit se dá různě, bohužel i hrůzně a Kolja Kleeberg je toho příkladem. I základní potraviny jsou pochopitelně z konzervy, vývar do jídla přidává v prášku a když už neví co by, zapeče to sýrem. Poté dokonce zahraje písničku na kytaru a pořad končí těsně před ochutnáním hotového jídla. Prostě s Jirkou Babicou si mohou podat ruce a spokojeně vykročit vstříc lepším zítřkům. Ale co chci říct. Jen tak pro zábavu jsem si spočítal množství soli v jednom jeho receptu. Obyčejným součtem obsažené soli v polotovarech a dosolením jsem dospěl na číslo 14 gramů na jednu porci. V tu chvíli jsem pochopil, že sůl hraje v německé kuchyni první housle. Ve spojení s abnormálně tučnou jednotvárnou stravou budou rakovina tlustého střeva a kardiovaskulární choroby co nevidět kosit německý národ po milionech.

Sůl má nezastupitelnou roli ve všech kulturách světa. Stejně jako v jídle má sůl své pevné místo v mytologii a literatuře. Kdo by neznal pohádku Sůl nad zlato či Solného prince od bratří Grymmů. Rovněž bylo svého času v německu populární vlastnit letní sídlo v Obersalzbergu.